Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po rozpade FAITH NO MORE v roku 1998 sa akoby roztrhlo vrece raz viac, raz menej sólových projektov všestranného speváka Mika Pattona. Jeden z tých najextrémnejších a zároveň najznámejších si zvolil názov podľa postavy superzloducha z francúzskej odpovede na Jamesa Bonda.
Patton v roku 2001 svoju záľubu v starých filmoch zhmotnil v kotúčiku „The Director’s Cut“. V poradí druhý album FANTÔMAS obsahuje svojské parafrázy na notoricky známe melódie z Krstného otca, hororu Omen alebo seriálu Twin Peaks.
Zabudnite na klasické koncertné DVD
Desať rokov po vydaní najlepšieho diela FANTÔMAS a zároveň ich jediného albumu, kde počuť Pattona spievať reálne slová, vychádza DVD dokumentujúce jeho živé prevedenie. Záznam vznikol už na sklonku roku 2008 v San Franciscu a na bubenícku stoličku pre vyťaženosť pôvodného bubeníka Davea Lombarda (SLAYER) usadol Dale Crover (MELVINS).
„The Director’s Cut Live: A New Year’s Revolution“ nie je úplne klasické koncertné DVD. To, čo môže na prvý pohľad zamrzieť, je malé a slabo osvetlené pódium. V strižni sa však so záznamom vyhrali do sýtosti, nedokonalý obrazový záznam otočili vo svoj prospech a prispôsobili ho tomu, čo sa dialo na scéne. Obraz sa krúti, láme, občas vyvolá úsmev, no často priam skľučujúce pocity. Aj keď efekty pripomínajú skôr video zo stužkovej, sú použité účelne.
Vďaka postprodukcii si divák neuvedomuje, že sedí v obývačke a na koncerte jednoducho nie je, čo sa stáva pri väčšine podobných DVD. Celok teda vtiahne a udrží až do konca. Dá sa dokonca povedať, že obraz má oproti účasti na koncerte určitú pridanú hodnotu.
Excentrický frontman, statická kapela
Na menšom pódiu je kapela usadená v jednej línii s Pattonom a Croverom po stranách. Toto usporiadanie sa ukazuje ako veľmi funkčné, očný kontakt je v prípade komplikovanej hudby postavenej na akcentoch a rytmickej presnosti nesmierne dôležitý. Šoumen Patton pohľadom diriguje statických spoluhráčov, spieva, jačí, skáče a využíva množstvo mikrofónov vrátane vyslielačky. Popri tom všetkom zvláda púšťať sample a hrať sa s klávesami a rôznymi krabičkami.
Zvuk je prierazný a plný, vyniknú všetky zvuky známe zo štúdiového albumu, príjemne prekvapia drobné improvizácie, hlavne zo strany bubeníka Crovera. Dojem dokonalého koncertného záznamu trochu pokazia zbytočné prídavky v podobe coverov od T-REX a Ala Greena. Ku ďalšiemu pozeraniu nenabáda ani zbytočné bonusové DVD.
FANTÔMAS je jedna z mála kapiel, ktorá dokáže zvukový chaos usmerniť tým správnym smerom a dokonca ho nechať znieť jednoducho. Napriek tomu je toto DVD určené hlavne užšiemu okruhu poslucháčov, ktorí si Pattonove šialenstvá obľúbili. Kto má zafixované meno Mike Patton výhradne s FAITH NO MORE, bude možno mierne sklamaný.
1. The Godfather
2. Night Of The Hunter (Remix)
3. Cape Fear
4. Experiment In Terror
5. One Step Beyond
6. Rosemary's Baby
7. The Devil Rides Out (Remix)
8. Spider Baby
9. The Omen (Ave Satani)
10. Henry: Portrait Of A Serial Killer
11. Vendetta
12. Investigation Of A Citizen Above Suspicion
13. Twin Peaks: Fire Walk WIth Me
14. Der Golem
15. Charade
16. Intermission (Booo!!)
17. Simply Beautiful (Al Green cover)
18. Chariot Choogle (T. REX cover)
19. + Komentár Neila Hamburgera
Po dlouhých 17 letech vydávají němečtí progresivci nové album. A začátek je vskutku skvostný. Pravda, postupem času se úvodní euforie a nadšení přece jen trochu rozmělní, nic to ovšem nemění na faktu, že tohle bude hodně příjemné a svěží album.
Americký retro hevík, který se svou razantní přímočarostí vrací k prvnímu období Maidnů. Rytmika částečně vychází i z domácí thrashové scény, ale jak začnou kvílet kytary, koukají z toho Harrisovci. Za mě dobrý, přepošlu to Dalasovi k posouzení.
Soutěž o nejlepší metalový obal tohoto roku můžeme uzavřít, už na konci února tu máme jednoznačného vítěze - „Here Be Dragons“. Cenu přebírá Rodney Matthews. Pod obalem najdeme, bohužel dle očekávání, již jen recyklovaný a mnohokrát přežvýkaný obsah.
Zajímavý je tradičně pouze seznam hostí (Tate, Kiske, Atkins, Khan ad.), jejich účast však do země spolehlivě zadupává otravný hlas principála a samozřejmě i bilionkrát slyšené odrhovačky, které složil. Skalní aplaudují,ostatní si jen uplivnou a jdou dál.
Pod novým vydavatelem se Němci END OF GREEN vrací ke kořenům. Reedice debutového alba včetně jeho nově nahrané verze je celkem příjemným připomenutím jejich důrazných gothic doomových začátků. Uvidíme co bude dál.
Ale jo, tenhle pozdní švédský diskotékový metal má něco do sebe, a to i na svém již devátém řadovém albu, kde krom zlata v hrdle Nilse Molina nabízí i pár výrazných melodií, co se dobře posluchají, obzvlášť když pod nimi bublají ty tvrdé kovové spodky.
Takový francouzský stylový bráška Řeků MOTHER OF MILLIONS. Citlivý a náladový prog rock s důrazem na baladičnost a melodiku. A i zde má hodně výraznou roli emotivně zabarvený vokál. Hudebně se najdou vlivy LEPROUS, PORCUPINE TREE, ale i krajanů KLONE.